Hafling
Domovem haflinga jsou hory na jihu rakouského Tyrolska, v okolí Hafflingenu v Otzatalerských Alpách. Hlavní hřebčín leží v Jenesii. Tento malý kůň má vrozenou schpnost k práci na horských svazích a slouží jak k jízdě, tak k tahu.
Původ: Moderní hafling, ač v podstatě chladnokrevník, má orientální základ po arabském hřebci El Bedavi XXII, jehož vliv se projevuje u všech čistokrevných haflingů. Naproti tomu základní stádo tvořili původní domácí koně, těžcí alpští tahouni a příbuzné plemeno poníků. Těžcí alpini už vyhynuli. Později chov ovlivnil malý typ norika a huculové, bosenští horští koně a polští konici. Všichni tito evropští horští pony mají společný genetický základ v evropském tarpanovi.
Charakter: Díky uzavřenosti chovu haflingů a horskému prostředí se vytvořil ustálený typ nezaměnitelného vzhledu. Plemeno je neobyčejně zdravé a otužilé, mladí koně vyrůstají na alpských pastvinách (říká se tomu alpung), kde řídký vzduch přispívá k rozvoji jejich srdce a plic.
Toto krásné, výkoné a skromné plemeno bylo počátkem století značně rozšířeno i u nás. Dnes se v ČSFR nechová.
Hlava: Velké oči, velké,široce otevřené nozdry a malé uši dodávají haflingovi živého, inteligentního vzhledu a odrážejí jeho mírnou povahu.
Zbarvení: Jsou to vždy ryzáci nebo izabeli s hřívou a ocasem jako len. Díky tomu je hafling je hafling jedním z nejpřitažlivějších mylých koní na světě.
Hřbet: Hafling je silný a mohutně osvalený. Hřbet mívá často deůší a díky tomu se hodí za soumara.
Tělo: Hafling je mohutně stavěný, ale zvlášť silná a svalnatá jsou bedra a výborně utvářená záď. Má také dobrou hloubku hrudi.
Kopyta: Nohy jsou zdravé a dobře stavěné, kopyta vynikající. Narozen a vychováván na svazích vysokých hor, má přirozeně velmi jidté nohy.
